Svatba

Svatba je odjakživa považována za společensky významnou a slavnostní událost.

Se svatbou je zároveň spjato mimo radosti a zvyků i mnoho povinností
a úkonů, které je potřeba udělat a zařídit.

Připravili jsme pro vás výčet těch nejdůležitějších.

Úřady

Bez úřadu to v případě legitimní svatby nepůjde. Matriku je potřeba přizvat i v případě, že jde o církevní obřad.

Samozřejmě rádi pomůžeme s celou administrativou, a to i v případě, že je jeden ze snoubenců cizinec.

Harmonogram

Mít svatební harmonogram je zásadní! Jeho vytvoření a následné dodržování je prvním předpokladem pro úspěšně zvládnutou
a hezkou svatbu.

Obecně doporučujeme svatbu pečlivě plánovat a připravovat asi 9 – 12 měsíců před vybraným termínem.
Pokud má vše proběhnout v klidu, podle plánů a představ, pak nejkratší dobou na přípravy je 6 měsíců před termínem.

Máme ale zkušenosti i se svatbami, které byly zrealizovány do jednoho týdne od žádosti o ruku.

Rádi vám se sestavením harmonogramu pomůžeme nebo ho na základě vašich přání a požadavků kompletně sestavíme sami.

Historie

Historie a zajímavosti

Život v manželství byl od pradávna něčím běžným. Základním účelem manželství bylo mít děti.

Uzavření manželství bylo záležitostí, která zapůsobila na celou rodinu, týkalo se však nejen rodiny samotné, ale i celého kmene nebo patriarchálního společenství, protože mohlo mít vliv na sílu kmene a také na jeho hospodářskou situaci. Bylo tedy přirozené, že o výběru manželky o všech smlouvách a finančních záležitostech, které s tím souvisely, měli rozhodovat rodiče nebo opatrovníci, i přesto byl někdy žádán souhlas obou případných partnerů. Někdy bylo všechno zařizování provázeno jejich romantickými projevy náklonnosti.

První krok či nabídku k sňatku činili obvykle rodiče mladého muže, ale někdy to udělal i otec dívky, a to zejména v případě, že rodiny byly z rozdílných společenských vrstev. Bývalo běžným zvykem, že si muž hledal manželku mezi svými příbuznými nebo v rámci svého kmene. V některých částech světa byly dokonce zákonem zakázány manželské svazky s příslušníky jiných národů (např. ve starém Izraeli). Nicméně voják si mohl vzít za manželku zajatou pannu z jiného cizího národa potom, co prošla obdobím očišťování, během něhož oplakala své mrtvé rodiče a přerušila všechny minulé náboženské svazky.

Pokud jde o vlastní svatbu, bylo ústředním a charakteristickým znakem to, že si v domluvený den ženich odvedl nevěstu z domu jejího otce a přivedl si ji do svého vlastního domu. Tímto krokem byl vyjádřen význam svatby jakožto symbolu toho, že nevěsta byla přijata do rodiny svého manžela. Takto byla uzavírána manželství v patriarchálních dobách, před zákonem. Byla to výlučně občanská záležitost. Neexistoval žádný náboženský obřad či ceremoniál. Ženich si vzal nevěstu do svého domu či stanu. Věc byla veřejně oznámena a uzavřené manželství bylo zákonné. Nicméně když se zařídily všechny záležitosti týkající se uzavření manželství a když se muž a žena zasnoubili, pohlíželo se na ně tak, jako by už byli manželstvím spojeni. Pod zákonem byla do úředních záznamů obce zaznamenána všechna uzavřená manželství a také narozené děti, které z těchto závazků vzešly.

Ve starém Římě nebylo zasnoubení slavnostní smlouvou mezi příslušnou dvojicí, nýbrž mezi jejich otci nebo poručníky,
a jako u všech římských smluv k ní patřilo složení slibu. V tomto případě byl znakem předsvatebního vyjednávání snubní prsten, který se tak stal potvrzením zásnubní smlouvy. Římské zásnubní prsteny se obvykle nosily na hořejším článku prstu.

Staří Řekové pravděpodobně neměli zásnubní prsteny a skutečně nosili jen prsteny pečetní, teprve později začali prsteny nosit jako osobní ozdoby.

Ve středověké Evropě se šlechtické sňatky sjednávaly s ohledem na tři hlavní okolnosti: zachování a zvýšení rodinného majetku, spojení se stejně významným nebo ještě významnějším rodem a pokračování rodu po meči. Urozený mladík se příležitostně ženil
s dcerou bohatého měšťana nebo nižšího šlechtice, aby získal rodině majetek, dcera se nesměla provdat pod svou společenskou úroveň. Nevěsta a ženich se často setkali teprve po dohodě o věnu a projednání sňatku. Když v rodinné pokladně nebylo prostředků na dceřino věno, žila dívka doma jako stará panna nebo zmizela v klášteře.

Ve středověkém Irsku a Walesu byl nejvýznamnější formou manželství tzv. příbuzenský dar, což byla smlouva uzavřená mezi dvěma rodinami přiměřeně stejného postavení, přičemž výše a cena za nevěstu byly projednány předem. Hospodářská stránka a vážnost takového svazku byly rozhodující a vzájemná náklonnost mezi snoubenci nebyla nutná. Takové úmluvy se pokládaly za skutečný život, na rozdíl od typicky keltských románských legend o únosech a útěcích.

Ve 40. letech minulého století se poplatek za nevěstu rovnal průměrnému celoročnímu příjmu, ale pracovní skupiny obou partnerů vždycky přispěly penězi, obilím, dobytčaty a ořechy.

Dnes se v některých částech Afriky stává poplatek  za nevěstu spíš zárukou stálosti manželství. Důležitější je poplatek za námluvy, který muž nabídne dívčině rodině na znamení svých vážných úmyslů hned na začátku známosti, i když je to třeba zanedbatelná částka. Čím dál víc jsou to mladí, kdo rozhodují o svých námluvách a sňatku, aniž se předem poradili s rodiči, ale dosud si přejí,
aby rodina s jejich volbou souhlasila. V celé Africe už tradičně představuje bohatství především dobytek a ten je také nejdůležitějším bodem svatební smlouvy.

V 70. letech minulého století došlo v městských oblastech k dramatické inflaci poplatků za nevěstu, které byly vázány na výši jejího dosaženého vzdělání. Otcové soudili, že mají nárok náhradu investic do vzdělání svých dcer. Rychle se tak snížilo mnohoženství, protože manželé jen těžko sehnali víc než jeden poplatek za nevěstu a naopak se zvýšil počet sňatků starších partnerů, spolužití druhů a zvýšila se i prostituce.

Ve Francii na venkově se někdy vybíralo na věno veřejně a skupiny hezkých dívek nabízely dárcům za jejich příspěvek sklenici vína
a hubičku.

V Británii se svatební dary obvykle vystavují, aby je každý viděl. V některých zemích se dodržují tradiční způsoby, jak dopravit dary do nevěstina domu.

Ve Finsku nevěsta nastrká svatební dary do povlaku na polštář a kráčí s nimi v pomalém procesí domů, doprovázena postarším ochráncem v cylindru a s deštníkem.

V Itálii nejdříve důkladně prohlédnou nevěstiny dary její přítelkyně a pak je teprve odnesou do jejího nového domova.

V severní Francii se dary uloží do vyřezávané truhly a odvezou v malovaném voze.

Svatební dary jsou velmi oblíbené v USA. Skupiny přátel dávají nevěstě malé dárky, někdy vybrané tematicky, např. oblečení nebo kuchyňské nádobí.

Ve Walesu musí ženich tradičně vyřešit řadu hádanek nebo zúčastnit se básnické soutěže, která se koná na prahu nevěstina domu a trvá třeba několik hodin. Hádankové soutěže mají svou tradici i na svatbách v některých částech Ruska a střední Asie. I když ženiši rozřeší hádanky, ve Walesu a v mnoha evropských zemích je čekají další překážky. Nevěsta může být třeba různě maskována.

Vývoj

Nejvíce svateb se odehrává od června do září.

Nejoblíbenějšími měsíci pro pořádání svateb bývají červenec a září, výjimečné v posledních letech ale nejsou ani zimní svatby.

Nejpopulárnějším dnem pro sňatek bývá sobota. Svou roli však hrají i atraktivní a neopakovatelná data, to pak svatba proběhne klidně i ve středu nebo v pondělí.

Tradice

Různých tradic a zvyků existuje pro svatby a zásnuby po celém světě nepočetné množství. Samotné zvyky a tradice se od sebe liší nejen svým rozsahem, důvodem proč existují nebo tím kdo je provádí. Nelze také zapomínat, že se liší i podle státu nebo kraje odkud snoubenci pocházejí, někdy jsou dokonce zvyky rozdílné i město od města.

Lze je ale rozdělit do tří hlavních kategorií:

  • zásnubní
  • před svatebním dnem
  • v den svatby

Tradice konané v den svatby můžeme dále dělit na ty:

  • v den svatby ráno (dar v den svatby, zaplacení výkupného, rámus cestou k oltáři, …)
  • během obřadu (výměna prstýnků, hudba k pochodu, …)
  • v den svatby po obřadu (svatební špalír, házení rýže, chomout, …)
  • na hostině (střepy, svatební koláčky, rozkrojení svatebního dortu, …)

Co nám dnes připadá originální nebo vtipné, mělo kdysi hluboký smysl a bylo bráno naprosto vážně.
Zvyky mohou svatbu oživit a dodat jí tu správnou atmosféru a přiblížit dávné tradice.

Při svatebních zvycích jde víra s pověrou ruku v ruce. Rozhodnout se o tom, který svatební zvyk je pro vás seriózní, je těžké.
Každý budoucí novomanželský pár si musí vybrat sám, nakolik bude svatba tradicemi ovlivněna.

Tradiční - Moderní - Tematická

Tradiční svatba

Tradiční svatba se vyznačuje tím, že se odehrává v obřadní síni na úřadě nebo v případě církevního sňatku v kostele. Je obvykle dlouho dopředu plánována, jsou na ni pozváni zástupci obou rodin snoubenců a dodržují se při ní alespoň nějaké svatební zvyky, typicky jde o předávání prstýnků, svatební hudbu, nebo třeba rozbíjení talířů.

V tomto případě je role svatební agentury taková, že dodává koordinátory, kteří vše připraví a na vše dohlédnou, případně pomohou s realizací typických a tradičních přání. Zároveň svatební agentura umí obstarat veškeré dodavatele služeb, kteří se svatbou nějak souvisí, nebo dodat alespoň ty služby, které si snoubenci nechtějí zařizovat sami.

Moderní svatba

Mít moderní svatbu je v dnešní době hodně moderní :o)

Co je moderní svatba? Pro někoho je to obřad na statku, pro jiného v horkovzdušném balónu, pro někoho dalšího zase na vrcholku nějaké hory nebo na pláži.

Tady je role svatební agentury nezastupitelná v dodávání nápadů, podpoře vašeho rozhodnutí s plánem na jeho realizaci a s chutí
s vámi takovou svatbu prožít a pomoci k jejímu bezvadnému průběhu.

Tematická svatba

Jak už z názvu vyplývá jedná se o typ svatby, která se nese v duchu jednoho tématu a svým zaměřením zasahuje všechny zúčastněné. Zažili jsme svatby na ranči s koňmi a kovboji, typické moravské svatby v krojích, hasičské svatby v uniformách
s hasičskými vozy a stříkačkami stejně jako svatbu šermířů, Avatarů nebo čarodějů z Bradavic.

Možné je v podstatě cokoli a co není možné, tak k tomu je třeba přistupovat tak, jako by to možné bylo. Fantazii se meze nekladou.

Důležité je, aby pro vás byla vaše svatba hezká a my vám to rádi splníme.

Co vše je třeba?

Co vše je třeba ?

Záleží na typu a velikosti svatby, ale s pár věcmi je potřeba počítat v každém případě:

  • termín a místo svatby
  • vyřízení úředních záležitostí

Dále je také potřeba myslet na:

  • prstýnky
  • květiny
  • dopravu na obřad a z obřadu
  • jídlo
  • oblečení.

Vše ostatní už je navíc.