Svatba

Svatba, nebo také sňatek, veselka, oddavky či vznik manželství. Takto a ještě různě jinak se označuje obřad, spojený se vstupem dvou lidí do manželského svazku, tedy zvykového a zákonného vztahu mezi ženou, která se vdává, a mužem, který se žení. Má pradávnou tradici u všech národů a etnik co jich jen na světě je. Odjakživa je také považován za akt společensky významný, a proto bývá velmi často i aktem slavnostním. A protože je se svatbou spjato mimo radosti a zvyků i mnoho povinností a úkonů, které je potřeba udělat, připravila jsem pro vás následující výčet těch nejdůležitějších.

Úřady

Milí snoubenci, nedá se nic dělat ale bez úřadů to prostě nejde !

Aby vaše svatba byla opravdová je potřeba úřad navštívit, a to i v případě, že jste se rozhodli pro církevní sňatek. A jaký úřad mám na mysli? Zcela bez podmínečně jde o úřad matriční, který je součástí obecního nebo městského úřadu, případně magistrátu statutárního města. Za situace, kdy jeden ze snoubenců nemá české občanství, je pak nutné navštívit ještě například cizineckou policii, ale tyto případy řeším individuálně.

Na úřadě je nutné nejprve vyzvednout a vyplnit veškeré formuláře, ty tam pak podepsané předat matričnímu úředníkovi a samozřejmě zaplatit správní poplatek.   :o(

 

Jednotlivé výše správních poplatků upravuje zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích:

500,- Kč
Vydání vysvědčení o právní způsobilosti k uzavření manželství nebo vysvědčení o právní způsobilosti ke vstupu do registrovaného partnerství v cizině nebo s cizincem

500,- Kč

Vydání vysvědčení o právní způsobilosti k uzavření manželství v cizině

1000,- Kč
Vydání povolení uzavřít manželství mimo stanovenou dobu nebo mimo úředně určenou místnost

(úřední dny, hodiny a úředně určenou místnost si vyhlašuje každá obec individuálně a je tak třeba tyto informace zjistit pro aktuální termín konání svatby)

1000,- Kč

Vydání povolení učinit prohlášení o vstupu do registrovaného partnerství před jiným než příslušným matričním úřadem

2000,- Kč
Uzavření manželství mezi snoubenci nebo vstup do registrovaného partnerství osobami, z nichž pouze jeden má trvalý pobyt na území České republiky

3000,- Kč
Uzavření manželství mezi snoubenci nebo vstup do registrovaného partnerství osobami, nemají-li trvalý pobyt na území České republiky

5000,- Kč

Uzavření manželství před českým zastupitelským úřadem

(uzavření manželství před českým zastupitelským úřadem, je-li jedním ze snoubenců český občan zdržující se v zahraničí služebně)

 

V případě, že se vaše svatba bude konat mimo obřadní síň, popřípadě místo úřadem určené jako obvyklé pro pořádání svateb, nebo bude církevní, je potřeba ještě zajistit souhlas matričního úřadu. Je těžké takový souhlas získat? Není, v zásadě vše je možné, ale stojí to nějaké peníze. Jak jsem před pář řádky zmiňovala, je to 1000 Kč a jedná se v zásadě o formální schválení. Samostatně se ale hradí pronájem takového místa. Výše poplatku se v tomto případě liší místo od místa, protože kromě poplatků stanovených zákonem si výši všech ostatních poplatků a úhrad určuje každý úřad nebo pronajímatel vámi vybraného místa sám.

Podrobné, konkrétní a aktuální informace vám poskytne každý matriční úřad nebo se obraťte na naši Svatební agenturu a já vám to ráda zjistím !

Harmonogram

Harmonogram svatebních úkolů, nebo jestli chcete tak svatební harmonogram, je zásadním dokumentem a jeho vytvoření a následné dodržování je prvním předpokladem pro úspěšně zvládnutou a hezkou svatbu.

S jeho sepsáním byste měli začít co nejdříve, ideálně hned poté, kdy je vyslyšena žádost o ruku a kdy alespoň obrysově stanovíte termín svatby. Tento bod, tedy termín svatby, by také měl být tím prvním v harmonogramu příprav. Obecně se doporučuje svatbu pečlivě plánovat a připravovat asi 9 – 12 měsíců před vybraným termínem. Pokud má vše proběhnout v klidu, podle plánů a představ, pak nejkratší dobou na přípravy je 6 měsíců před termínem.

Máme ale zkušenosti i se svatbami, které byly zrealizovány do jednoho týdne od vyslovení takového požadavku.

Obraťte se na nás. Rádi vám se sestavením harmonogramu pomůžeme nebo ho na základě vašich přání a požadavků kompletně sestavíme sami.

Historie

Historie a zajímavosti

Život v manželství byl od pradávna něčím běžným. Základním účelem manželství bylo mít děti.

Uzavření manželství bylo záležitostí, která zapůsobila na celou rodinu, týkalo se však nejen rodiny samotné, ale i celého kmene nebo patriarchálního společenství, protože mohlo mít vliv na sílu kmene a také na jeho hospodářskou situaci. Bylo tedy přirozené, že o výběru manželky o všech smlouvách a finančních záležitostech, které s tím souvisely, měli rozhodovat rodiče nebo opatrovníci, i přesto byl někdy žádán souhlas obou případných partnerů. Někdy bylo všechno zařizování provázeno jejich romantickými projevy náklonnosti.

První krok či nabídku k sňatku činili obvykle rodiče mladého muže, ale někdy to udělal i otec dívky, a to zejména v případě, že rodiny byly z rozdílných společenských vrstev. Bývalo běžným zvykem, že si muž hledal manželku mezi svými příbuznými nebo v rámci svého kmene. V některých částech světa byly dokonce zákonem zakázány manželské svazky s příslušníky jiných národů (např. ve starém Izraeli). Nicméně voják si mohl vzít za manželku zajatou pannu z jiného cizího národa potom, co prošla obdobím očišťování, během něhož oplakala své mrtvé rodiče a přerušila všechny minulé náboženské svazky.

Pokud jde o vlastní svatbu, bylo ústředním a charakteristickým znakem to, že si v domluvený den ženich odvedl nevěstu z domu jejího otce a přivedl si ji do svého vlastního domu. Tímto krokem byl vyjádřen význam svatby jakožto symbolu toho, že nevěsta byla přijata do rodiny svého manžela. Takto byla uzavírána manželství v patriarchálních dobách, před zákonem. Byla to výlučně občanská záležitost. Neexistoval žádný náboženský obřad či ceremoniál. Ženich si vzal nevěstu do svého domu či stanu. Věc byla veřejně oznámena a uzavřené manželství bylo zákonné. Nicméně když se zařídily všechny záležitosti týkající se uzavření manželství a když se muž a žena zasnoubili, pohlíželo se na ně tak, jako by už byli manželstvím spojeni. Pod zákonem byla do úředních záznamů obce zaznamenána všechna uzavřená manželství a také narozené děti, které z těchto závazků vzešly.

Ve starém Římě nebylo zasnoubení slavnostní smlouvou mezi příslušnou dvojicí, nýbrž mezi jejich otci nebo poručníky, a jako u všech římských smluv k ní patřilo složení slibu. V tomto případě byl znakem předsvatebního vyjednávání snubní prsten, který se tak stal potvrzením zásnubní smlouvy. Římské zásnubní prsteny se obvykle nosily na hořejším článku prstu.

Staří Řekové pravděpodobně neměli zásnubní prsteny a skutečně nosili jen prsteny pečetní, teprve později začali prsteny nosit jako osobní ozdoby.

Ve středověké Evropě se šlechtické sňatky sjednávaly s ohledem na tři hlavní okolnosti: zachování a zvýšení rodinného majetku, spojení se stejně významným nebo ještě významnějším rodem a pokračování rodu po meči. Urozený mladík se příležitostně ženil s dcerou bohatého měšťana nebo nižšího šlechtice, aby získal rodině majetek, dcera se nesměla provdat pod svou společenskou úroveň. Nevěsta a ženich se často setkali teprve po dohodě o věnu a projednání sňatku. Když v rodinné pokladně nebylo prostředků na dceřino věno, žila dívka doma jako stará panna nebo zmizela v klášteře.

Ve středověkém Irsku a Walesu byl nejvýznamnější formou manželství tzv. příbuzenský dar, což byla smlouva uzavřená mezi dvěma rodinami přiměřeně stejného postavení, přičemž výše a cena za nevěstu byly projednány předem. Hospodářská stránka a vážnost takového svazku byly rozhodující a vzájemná náklonnost mezi snoubenci nebyla nutná. Takové úmluvy se pokládaly za skutečný život, na rozdíl od typicky keltských románských legend o únosech a útěcích.

Ve 40. letech minulého století se poplatek za nevěstu rovnal průměrnému celoročnímu příjmu, ale pracovní skupiny obou partnerů vždycky přispěly penězi, obilím, dobytčaty a ořechy.

Dnes se v některých částech Afriky stává poplatek  za nevěstu spíš zárukou stálosti manželství. Důležitější je poplatek za námluvy, který muž nabídne dívčině rodině na znamení svých vážných úmyslů hned na začátku známosti, i když je to třeba zanedbatelná částka. Čím dál víc jsou to mladí, kdo rozhodují o svých námluvách a sňatku, aniž se předem poradili s rodiči, ale dosud si přejí, aby rodina s jejich volbou souhlasila. V celé Africe už tradičně představuje bohatství především dobytek a ten je také nejdůležitějším bodem svatební smlouvy.

V 70. letech minulého století došlo v městských oblastech k dramatické inflaci poplatků za nevěstu, které byly vázány na výši jejího dosaženého vzdělání. Otcové soudili, že mají nárok náhradu investic do vzdělání svých dcer. Rychle se tak snížilo mnohoženství, protože manželé jen těžko sehnali víc než jeden poplatek za nevěstu a naopak se zvýšil počet sňatků starších partnerů, spolužití druhů a zvýšila se i prostituce.

Ve Francii na venkově se někdy vybíralo na věno veřejně a skupiny hezkých dívek nabízely dárcům za jejich příspěvek sklenici vína a hubičku.

V Británii se svatební dary obvykle vystavují, aby je každý viděl. V některých zemích se dodržují tradiční způsoby, jak dopravit dary do nevěstina domu.

Ve Finsku nevěsta nastrká svatební dary do povlaku na polštář a kráčí s nimi v pomalém procesí domů, doprovázena postarším ochráncem v cylindru a s deštníkem.

V Itálii nejdříve důkladně prohlédnou nevěstiny dary její přítelkyně a pak je teprve odnesou do jejího nového domova.

V severní Francii se dary uloží do vyřezávané truhly a odvezou v malovaném voze.

Svatební dary jsou velmi oblíbené v USA. Skupiny přátel dávají nevěstě malé dárky, někdy vybrané tematicky, např. oblečení nebo kuchyňské nádobí.

Ve Walesu musí ženich tradičně vyřešit řadu hádanek nebo zúčastnit se básnické soutěže, která se koná na prahu nevěstina domu a trvá třeba několik hodin. Hádankové soutěže mají svou tradici i na svatbách v některých částech Ruska a střední Asie. I když ženiši rozřeší hádanky, ve Walesu a v mnoha evropských zemích je čekají další překážky. Nevěsta může být třeba různě maskována.

Vývoj

Počty uzavřených sňatků

V roce 2003 klesl poprvé v České republice roční počet sňatků pod 50 tisíc. Od roku 2004 se počet uzavřených manželství začal opět zvyšovat, avšak ne nikterak výrazně. Výraznější nárůst nově vzniklých manželství přinesl až rok 2007, kdy bylo uzavřeno o 4,3 tisíce manželství více než v roce předchozím. Meziroční nárůst byl tehdy dokonce větší než celkový nárůst z období let 2004–2006. Celkem bylo v roce 2007 oddáno 57 157 párů, nejvíce za posledních deset let. V následujících letech ale vstupovalo do manželství stále méně osob a v roce 2011 se v České republice uskutečnilo 45 137 svateb, což bylo nejméně od roku 1918. V roce 2012 se počet uzavřených manželství mírně zvýšil, když bylo zaznamenáno 45 206 manželství. (Zdroj: ČSÚ)

Sezónnost uzavírání sňatků

Roční sezónnost sňatečnosti se během uplynulých 20 let výrazným způsobem změnila a sňatky se stále více koncentrují do stále kratší části roku. Nejvíce sňatků bývá tradičně uzavíráno v letních měsících.V posledních šesti letech se uzavírala téměř polovina z ročního počtu sňatků během června, července a srpna. Pokud se k tomu připočítá i září, pak se podíl zvýší téměř na dvě třetiny.V roce 2012 se nejvíce svateb konalo v červnu (9 103 sňatků), následovalo září (7 804 sňatků) – v obou těchto měsících bylo v tomto roce pět sobot, což je den, kdy se uzavírá nejvíce manželství. Následovaly měsíce srpen (6 837 sňatků) a červenec (6 045 sňatků). Nejméně oblíbenými měsíci pro vstup do manželství jsou dlouhodobě zimní měsíce leden, únor a prosinec. Avšak v roce 2012 díky neobvykle vysokému počtu sňatků uzavřených 12. prosince počet prosincových svateb předstihl počet sňatků uzavřených v březnu a listopadu, čímž se prosinec výjimečně dostal na 8. pozici. Až do roku 2001 byl nejméně oblíbeným měsícem pro vstup do manželství květen, od roku 2002 jej na této pozici vystřídal měsíc leden. (Zdroj: ČSÚ)

Tradice

Různých tradic a zvyků existuje pro svatby a zásnuby po celém světě nepočetné množství. Samotné zvyky a tradice se od sebe liší nejen svým rozsahem, důvodem proč existují nebo tím kdo je provádí.A také nelze zapomínat, že se liší i podle země nebo kraje odkud snoubenci pocházejí, někdy jsou dokonce zvyky rozdílné i město od města.

 

Lze je ale rozdělit do tří hlavních kategorií:

–   zásnubní

–   před svatebním dnem

–   v den svatby

 

Tradice konané v den svatby můžeme dále dělit na ty:

–   v den svatby ráno (dar v den svatby, zaplacení výkupného, rámus cestou k oltáři, …)

–   během obřadu (výměna prstýnků, hudba k pochodu, …)

–   v den svatby po obřadu (svatební špalír, házení rýže, chomout, …)

–   na hostině (střepy, svatbní koláčky, rozkrojení svatbního dortu, …)

 

Co nám dnes připadá originální nebo vtipné, mělo kdysi hluboký smysl a bylo bráno naprosto vážně. Zvyky mohou svatbu oživit a dodat jí tu správnou atmosféru a přiblížit dávné tradice.

Při svatebních zvycích jde víra s pověrou ruku v ruce. Rozhodnout se o tom, který svatební zvyk je pro vás seriózní, je těžké. Každý budoucí novomanželský pár si musí vybrat sám, nakolik bude svatba tradicemi ovlivněna.

Teorie

Svatba, nebo také sňatek, veselka, oddavky či vznik manželství. Takto a ještě různě jinak se označuje obřad, spojený se vstupem dvou lidí do manželského svazku, tedy zvykového a zákonného vztahu mezi ženou, která se vdává, a mužem, který se žení. Z pohledu ženy se tento akt nazývá vdavky, z pohledu muže je to ženitba. Má pradávnou tradici u všech národů a etnik a odjakživa je považován za akt společensky významný, a proto bývá velmi často i aktem slavnostním.

Účinnost samostatného Zákona o rodině (94/1963 Sb.) již zanikla. Nyní, s účinností od 1. 1. 2014 v prostředí České republiky upravuje právní rámec manželství nový Občanský zákoník (89/2012 Sb.). Ten se o rodině a manželství zmiňuje v § 655 – § 975.

Tradiční - Moderní - Tématická

Tradiční svatba

Tradiční svatba se vyznačuje tím, že se odehrává v obřadní síni na úřadě nebo v případě církevního sňatku v kostele . Je obvykle dlouho dopředu plánována, jsou na ni pozváni zástupci obou rodin snoubenců a dodržují se při ní alespoň nějaké svatební zvyky, typicky jde o předávání prstýnků, svatební hudbu, nebo třeba rozbíjení talířů.

V tomto případě je role svatební agentury taková, že dodává koordinátory, kteří vše připraví a na vše dohlédnou, případně pomohou s realizací typických a tradičních přání. Zároveň svatební agentura umí obsatarat veškeré dodavatele služeb, kteří se svatbou nějak souvisí, nebo dodat alespoň ty služby, které si snoubenci nechtějí zařizovat sami.

 

Moderní svatba

Mít moderní svatbu je v dnešní době hodně moderní :o)

Moderní svatby jsou různé. Od toho, že probíhá na zahradě v altánu přes nekonvenčnost oblečení nebo podávaných pokrmů až po muziku, která zaznívá nebo místo pro následnou veselici, na které se odehrává.

Tady je role svatební agentury nezastupitelná v dodávání nápadů, podpoře vašeho rozhodnutí s plánem na jeho realizaci a s chutí s vámi takovou svatbu prožít a pomoci k jejímu bezvadnému průběhu.

 

Tématická svatba

Jak už z názvu vyplývá jedná se o typ svatby, která se nese v duchu jednoho tématu a svým zaměřením zasahuje všechny zúčastněné. Zažili jsme svatby na ranči s koňmi a kovboji, typické moravské svatby v krojích, hasičské svatby v uniformách s hasičskými vozy a stříkačkami stejně jako svatbu šermířů, Avatarů nebo čarodějů z Bradavic.

Možné je v podstatě cokoli a co není možné, tak k tomu je třeba přistupovat tak, jako by to možné bylo. Fantazii se meze nekladou.

 

Důležité je, aby pro vás byla vaše svatba hezká a my se budeme snažit vám to splnit.

Co vše je třeba?

Co vše je třeba ?

Záleží na typu a velikosti svatby, ale s pár věcmi je potřeba počítat v každém případě:

–  termín a místo svatby

–  vyřízení úředních záležitostí

 

Dále je také potřeba myslet na prstýnky, květiny, dopravu na obřad a z obřadu, jídlo a oblečení. Vše ostatní už je navíc.